neděle 19. ledna 2014
neděle 5. ledna 2014
Pozvánka / Invitation
---Pozvánka na výstavu JEDINÁ HMOTA - Mineralogický pohled na záznam každodenních vjemů z časového hlediska délky trvání Země
---Invitation to my exhibition THE SOLE MATTER - Mineralogical view on the record of everyday perceptions concerning the lenght of existence of the Earth
FB event: https://www.facebook.com/events/1490866031139227/
http://www.arte3ko.cz/lab/
Metafora „jediné hmoty“
Geologie výzkumné praxe a tvorby Šárky Koudelové
Výtvarné práce Šárky Koudelové vykazují rysy badatelského zájmu, které si žádají přesnost a dodržování metody. Jsou, vedle experimentu s formou, praktikující sebekázní, na jejímž podkladě se, doslova geneticky, odvíjí rozkrývání pojednávaného předmětu a z něho se rodícího tématu. Téma je autorkou nahlíženo „ve vztahu“, jehož vývoj vždy souvisí s postupným zkoumáním věci (proměny toho, co a jak vidím).
Věc se procesem poznání ve své existenci „prohlubuje“, ale i „proměňuje“. Mění své měřítko, svou dimenzi, svou pravdivost i svou poznatelnost. Věc je vyjmuta z lhostejnosti okolí a postavena do centra pozornosti. Ztrácí své staré obrysy, aby získala nové, a po nich další a další v řadě. V jazyce, který toto dílo reflektuje, lze hovořit o pojmu „rozpravy“, ve smyslu „rozkladu“ (v oblasti vědy bychom použily slovo „analýza“). Rozprava probíhá v širokém záběru od vnějšího podrobného popisu předmětu se všemi jeho vnějšími mimikry, přes výzkum vnitřní konstituce věci (princip vnitřního ústrojí, např. krystalizace) až k měřítkovým posunům, které opět souvisí s výzkumnými postupy.
Zkoumám-li nějaký předmět, pak mi dobře poslouží jeho zvětšení (detail). Princip zvětšeniny odhaluje zraku dosud skrytá tajemství fixovaného pohybu, který stojí za modelací předmětu. Hovoří však i cosi o samotném pozorovateli (o jeho zvědavosti), jehož pohled klouže po povrchu věci, nebo se noří do jiné, nevšední dimenze platnosti předmětu.
Každý pozorovatel navazuje proměnlivý vztah s pozorovaným, už proto, že sdílí společný čas. Oba se v tomto čase proměňují. Výsledkem nemůže být absolutní poznání věci nebo absolutní sebepoznání pozorovatele, neboť cesta do hlubiny poznání nemá určitelný rozměr a tedy ani dosažitelný cíl. Výsledek je vždy pouze dílčí. Ale lze z této „cesty“ vytěžit poznání jiného druhu. To, které zpětně „rozkrývá“ trajektorii pohledu v jeho fázích (syntéza zkušenosti). Tyto „racionalizované stopy pozorování“ lze zvěcnit a jako „materiál“ aplikovat na výstavbu něčeho nového či jiného, jinými slovy, jedná se o nalezení metody, jak „tvořit na způsob toho, co vytvořilo kámen“ a o přeložení této metody do volné tvorby a experimentálního zacházení s tvarem a tvarováním.
Byl-li prvotním objektem autorčina pozorování kámen jako do sebe uzavřený a od svého okolí oddělený svébytný předmět-systém, je jeho výsledkem osvobozená metoda „krystalizace“, která, aplikována, vše syntetizuje, propojuje a propůjčuje nejnovějším obrazům Šárky Koudelové autentický výraz geologických vrstev utvářejících se kolem dějových epicenter. Struktura, či spíše textura obrazu vyjevuje skrze sebe samu analogický proces paralelní k běhu, větvení a uzlování myšlenky. Dynamický proces utváření myšlenky je tu geologickou skutečností. V této metaforické skutečnosti se vše zdá být stvořeno z jedné jediné matérie (hmoty), jejíž pouze nepatrnou část v objemu teoreticky předpokládaného času potom prostupuje lidská paměť. Na tuto skutečnost poukazuje i podtitul výstavy: "Mineralogický pohled na záznam každodenních vjemů z časového hlediska délky trvání Země".
Petr Vaňous, leden 2014
---Invitation to my exhibition THE SOLE MATTER - Mineralogical view on the record of everyday perceptions concerning the lenght of existence of the Earth
FB event: https://www.facebook.com/events/1490866031139227/
http://www.arte3ko.cz/lab/
Metafora „jediné hmoty“
Geologie výzkumné praxe a tvorby Šárky Koudelové
Výtvarné práce Šárky Koudelové vykazují rysy badatelského zájmu, které si žádají přesnost a dodržování metody. Jsou, vedle experimentu s formou, praktikující sebekázní, na jejímž podkladě se, doslova geneticky, odvíjí rozkrývání pojednávaného předmětu a z něho se rodícího tématu. Téma je autorkou nahlíženo „ve vztahu“, jehož vývoj vždy souvisí s postupným zkoumáním věci (proměny toho, co a jak vidím).
Věc se procesem poznání ve své existenci „prohlubuje“, ale i „proměňuje“. Mění své měřítko, svou dimenzi, svou pravdivost i svou poznatelnost. Věc je vyjmuta z lhostejnosti okolí a postavena do centra pozornosti. Ztrácí své staré obrysy, aby získala nové, a po nich další a další v řadě. V jazyce, který toto dílo reflektuje, lze hovořit o pojmu „rozpravy“, ve smyslu „rozkladu“ (v oblasti vědy bychom použily slovo „analýza“). Rozprava probíhá v širokém záběru od vnějšího podrobného popisu předmětu se všemi jeho vnějšími mimikry, přes výzkum vnitřní konstituce věci (princip vnitřního ústrojí, např. krystalizace) až k měřítkovým posunům, které opět souvisí s výzkumnými postupy.
Zkoumám-li nějaký předmět, pak mi dobře poslouží jeho zvětšení (detail). Princip zvětšeniny odhaluje zraku dosud skrytá tajemství fixovaného pohybu, který stojí za modelací předmětu. Hovoří však i cosi o samotném pozorovateli (o jeho zvědavosti), jehož pohled klouže po povrchu věci, nebo se noří do jiné, nevšední dimenze platnosti předmětu.
Každý pozorovatel navazuje proměnlivý vztah s pozorovaným, už proto, že sdílí společný čas. Oba se v tomto čase proměňují. Výsledkem nemůže být absolutní poznání věci nebo absolutní sebepoznání pozorovatele, neboť cesta do hlubiny poznání nemá určitelný rozměr a tedy ani dosažitelný cíl. Výsledek je vždy pouze dílčí. Ale lze z této „cesty“ vytěžit poznání jiného druhu. To, které zpětně „rozkrývá“ trajektorii pohledu v jeho fázích (syntéza zkušenosti). Tyto „racionalizované stopy pozorování“ lze zvěcnit a jako „materiál“ aplikovat na výstavbu něčeho nového či jiného, jinými slovy, jedná se o nalezení metody, jak „tvořit na způsob toho, co vytvořilo kámen“ a o přeložení této metody do volné tvorby a experimentálního zacházení s tvarem a tvarováním.
Byl-li prvotním objektem autorčina pozorování kámen jako do sebe uzavřený a od svého okolí oddělený svébytný předmět-systém, je jeho výsledkem osvobozená metoda „krystalizace“, která, aplikována, vše syntetizuje, propojuje a propůjčuje nejnovějším obrazům Šárky Koudelové autentický výraz geologických vrstev utvářejících se kolem dějových epicenter. Struktura, či spíše textura obrazu vyjevuje skrze sebe samu analogický proces paralelní k běhu, větvení a uzlování myšlenky. Dynamický proces utváření myšlenky je tu geologickou skutečností. V této metaforické skutečnosti se vše zdá být stvořeno z jedné jediné matérie (hmoty), jejíž pouze nepatrnou část v objemu teoreticky předpokládaného času potom prostupuje lidská paměť. Na tuto skutečnost poukazuje i podtitul výstavy: "Mineralogický pohled na záznam každodenních vjemů z časového hlediska délky trvání Země".
Petr Vaňous, leden 2014
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)