Pozvánka na výstavu Krystalizace, vernisáž proběhne v sobotu 6. září 2014 od 17hod.
Kurátoři výstavy: Radek Čák a Martin Fišr
Vystavující:
Oldřich Bystřický, Martin Fišr, Matyáš Chochola, Dita Klicnarová, Šárka
Koudelová, Ondřej Maleček, Matěj Smetana, Jiří Thýn, Lenka Vítková
Výstava potrvá do 8/10/2014.
Galerie města Blanska, Dvorská 2, Blansko
www.galerie.blansko.cz
pátek 29. srpna 2014
neděle 22. června 2014
středa 12. března 2014
čtvrtek 6. března 2014
Pozvánka na happening v Brně / Invitation to the happening in Brno
Společensky prospěšná akce VýTěr je pokusem o spojení profesních drah nadějných výtvarníků a teoretiků. Na vernisáž výstavy teoreticky nazadaných výtvarníků budou pozváni nadšení teoretikové, aby se shledali tváří tvář s umělci a jejich díly. Setkání uzavře vyhlášení dobrovolně sezdaných párů, tzv. Vý+Těrů, které se zavážou k vzájemné spolupráci po jeden rok. V TÝDNU VÝTVARNÉ KULTURY 2015 bude dvojicím poskytnuta galerie pro prezentaci společných úspěchů. Výtvarníci i teoretici jsou vybráni na základě veřejné výzvy.
Happening proběhne 11. března 2014 v 17 h
ve Výstavním prostoru Archivu Masarykovy univerzity, Komenského 2, Brno
pořádají:
Katedra výtvarné výchovy PdF MU a galerie OFF/FORMAT, Marta a Petr Kovářovi
vyter@volny.cz
čtvrtek 20. února 2014
Photogallery from the exhibition The Sole Matter / Fotogalerie z výstavy Jediná hmota
Solo show in artspace Závod 01 with lecure by mineralogist Martin Sýkora / samostatná výstava v prostoru Závod 01 s přednáškou mineraloga Martina Sýkory
neděle 19. ledna 2014
neděle 5. ledna 2014
Pozvánka / Invitation
---Pozvánka na výstavu JEDINÁ HMOTA - Mineralogický pohled na záznam každodenních vjemů z časového hlediska délky trvání Země
---Invitation to my exhibition THE SOLE MATTER - Mineralogical view on the record of everyday perceptions concerning the lenght of existence of the Earth
FB event: https://www.facebook.com/events/1490866031139227/
http://www.arte3ko.cz/lab/
Metafora „jediné hmoty“
Geologie výzkumné praxe a tvorby Šárky Koudelové
Výtvarné práce Šárky Koudelové vykazují rysy badatelského zájmu, které si žádají přesnost a dodržování metody. Jsou, vedle experimentu s formou, praktikující sebekázní, na jejímž podkladě se, doslova geneticky, odvíjí rozkrývání pojednávaného předmětu a z něho se rodícího tématu. Téma je autorkou nahlíženo „ve vztahu“, jehož vývoj vždy souvisí s postupným zkoumáním věci (proměny toho, co a jak vidím).
Věc se procesem poznání ve své existenci „prohlubuje“, ale i „proměňuje“. Mění své měřítko, svou dimenzi, svou pravdivost i svou poznatelnost. Věc je vyjmuta z lhostejnosti okolí a postavena do centra pozornosti. Ztrácí své staré obrysy, aby získala nové, a po nich další a další v řadě. V jazyce, který toto dílo reflektuje, lze hovořit o pojmu „rozpravy“, ve smyslu „rozkladu“ (v oblasti vědy bychom použily slovo „analýza“). Rozprava probíhá v širokém záběru od vnějšího podrobného popisu předmětu se všemi jeho vnějšími mimikry, přes výzkum vnitřní konstituce věci (princip vnitřního ústrojí, např. krystalizace) až k měřítkovým posunům, které opět souvisí s výzkumnými postupy.
Zkoumám-li nějaký předmět, pak mi dobře poslouží jeho zvětšení (detail). Princip zvětšeniny odhaluje zraku dosud skrytá tajemství fixovaného pohybu, který stojí za modelací předmětu. Hovoří však i cosi o samotném pozorovateli (o jeho zvědavosti), jehož pohled klouže po povrchu věci, nebo se noří do jiné, nevšední dimenze platnosti předmětu.
Každý pozorovatel navazuje proměnlivý vztah s pozorovaným, už proto, že sdílí společný čas. Oba se v tomto čase proměňují. Výsledkem nemůže být absolutní poznání věci nebo absolutní sebepoznání pozorovatele, neboť cesta do hlubiny poznání nemá určitelný rozměr a tedy ani dosažitelný cíl. Výsledek je vždy pouze dílčí. Ale lze z této „cesty“ vytěžit poznání jiného druhu. To, které zpětně „rozkrývá“ trajektorii pohledu v jeho fázích (syntéza zkušenosti). Tyto „racionalizované stopy pozorování“ lze zvěcnit a jako „materiál“ aplikovat na výstavbu něčeho nového či jiného, jinými slovy, jedná se o nalezení metody, jak „tvořit na způsob toho, co vytvořilo kámen“ a o přeložení této metody do volné tvorby a experimentálního zacházení s tvarem a tvarováním.
Byl-li prvotním objektem autorčina pozorování kámen jako do sebe uzavřený a od svého okolí oddělený svébytný předmět-systém, je jeho výsledkem osvobozená metoda „krystalizace“, která, aplikována, vše syntetizuje, propojuje a propůjčuje nejnovějším obrazům Šárky Koudelové autentický výraz geologických vrstev utvářejících se kolem dějových epicenter. Struktura, či spíše textura obrazu vyjevuje skrze sebe samu analogický proces paralelní k běhu, větvení a uzlování myšlenky. Dynamický proces utváření myšlenky je tu geologickou skutečností. V této metaforické skutečnosti se vše zdá být stvořeno z jedné jediné matérie (hmoty), jejíž pouze nepatrnou část v objemu teoreticky předpokládaného času potom prostupuje lidská paměť. Na tuto skutečnost poukazuje i podtitul výstavy: "Mineralogický pohled na záznam každodenních vjemů z časového hlediska délky trvání Země".
Petr Vaňous, leden 2014
---Invitation to my exhibition THE SOLE MATTER - Mineralogical view on the record of everyday perceptions concerning the lenght of existence of the Earth
FB event: https://www.facebook.com/events/1490866031139227/
http://www.arte3ko.cz/lab/
Metafora „jediné hmoty“
Geologie výzkumné praxe a tvorby Šárky Koudelové
Výtvarné práce Šárky Koudelové vykazují rysy badatelského zájmu, které si žádají přesnost a dodržování metody. Jsou, vedle experimentu s formou, praktikující sebekázní, na jejímž podkladě se, doslova geneticky, odvíjí rozkrývání pojednávaného předmětu a z něho se rodícího tématu. Téma je autorkou nahlíženo „ve vztahu“, jehož vývoj vždy souvisí s postupným zkoumáním věci (proměny toho, co a jak vidím).
Věc se procesem poznání ve své existenci „prohlubuje“, ale i „proměňuje“. Mění své měřítko, svou dimenzi, svou pravdivost i svou poznatelnost. Věc je vyjmuta z lhostejnosti okolí a postavena do centra pozornosti. Ztrácí své staré obrysy, aby získala nové, a po nich další a další v řadě. V jazyce, který toto dílo reflektuje, lze hovořit o pojmu „rozpravy“, ve smyslu „rozkladu“ (v oblasti vědy bychom použily slovo „analýza“). Rozprava probíhá v širokém záběru od vnějšího podrobného popisu předmětu se všemi jeho vnějšími mimikry, přes výzkum vnitřní konstituce věci (princip vnitřního ústrojí, např. krystalizace) až k měřítkovým posunům, které opět souvisí s výzkumnými postupy.
Zkoumám-li nějaký předmět, pak mi dobře poslouží jeho zvětšení (detail). Princip zvětšeniny odhaluje zraku dosud skrytá tajemství fixovaného pohybu, který stojí za modelací předmětu. Hovoří však i cosi o samotném pozorovateli (o jeho zvědavosti), jehož pohled klouže po povrchu věci, nebo se noří do jiné, nevšední dimenze platnosti předmětu.
Každý pozorovatel navazuje proměnlivý vztah s pozorovaným, už proto, že sdílí společný čas. Oba se v tomto čase proměňují. Výsledkem nemůže být absolutní poznání věci nebo absolutní sebepoznání pozorovatele, neboť cesta do hlubiny poznání nemá určitelný rozměr a tedy ani dosažitelný cíl. Výsledek je vždy pouze dílčí. Ale lze z této „cesty“ vytěžit poznání jiného druhu. To, které zpětně „rozkrývá“ trajektorii pohledu v jeho fázích (syntéza zkušenosti). Tyto „racionalizované stopy pozorování“ lze zvěcnit a jako „materiál“ aplikovat na výstavbu něčeho nového či jiného, jinými slovy, jedná se o nalezení metody, jak „tvořit na způsob toho, co vytvořilo kámen“ a o přeložení této metody do volné tvorby a experimentálního zacházení s tvarem a tvarováním.
Byl-li prvotním objektem autorčina pozorování kámen jako do sebe uzavřený a od svého okolí oddělený svébytný předmět-systém, je jeho výsledkem osvobozená metoda „krystalizace“, která, aplikována, vše syntetizuje, propojuje a propůjčuje nejnovějším obrazům Šárky Koudelové autentický výraz geologických vrstev utvářejících se kolem dějových epicenter. Struktura, či spíše textura obrazu vyjevuje skrze sebe samu analogický proces paralelní k běhu, větvení a uzlování myšlenky. Dynamický proces utváření myšlenky je tu geologickou skutečností. V této metaforické skutečnosti se vše zdá být stvořeno z jedné jediné matérie (hmoty), jejíž pouze nepatrnou část v objemu teoreticky předpokládaného času potom prostupuje lidská paměť. Na tuto skutečnost poukazuje i podtitul výstavy: "Mineralogický pohled na záznam každodenních vjemů z časového hlediska délky trvání Země".
Petr Vaňous, leden 2014
úterý 26. listopadu 2013
pondělí 21. října 2013
středa 16. října 2013
středa 9. října 2013
středa 2. října 2013
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)






























