Pozvánka - Roviny v chaosu, Pražský dům v Bruselu, kurátor Milan Mikuláštík / Invitation - Planes Over the Chaos, Prague House in Brussels, curator Milan Mikuláštík

Pro hory nevidím kameny, pro kameny nevidím hory na Artyčok.tv / I Can't see the Rocks Through the Mountains, I Can't See the Mountains Through the Rocks on Artyčok.tv

Video reportáž z vernisáže výstavy od Radima Labudy. / A video report from the opening by Radim Labuda.

http://artycok.tv/lang/cs-cz/26943/pro-hory-nevidim-kameny-pro-kameny-nevidim-horyi-cant-see-rocks-mountains-cant-see-mountains-rocks

Fotogalerie z výstavy "C" v Gavu, Praha (se Sávou Spirovou) / Photogallery from the exhibition "C", GAVU, Prague (with Sáva spirova)

Fotogalerie z výstavy Sběratelův drobnopis - Specifický vztah k realitě, OGV Jihlava, 2014 / Photogallery from exhibition Collector's scrutiny - Specific Attitude to Reality, OGV Jihlava, 2014

 s Ondřejem Basjukem / with Ondřej Basjuk

O výstavě Pro hory nevidím kameny, pro kameny nevidím hory v příloze Kulturních novin

http://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/prilohy/2014/5465c6bda4aa4/5467c711aa817

Rozhovor o výstavě Pro hory nevidím kameny, pro kameny nevidím hory pro UMA: You Make Art

https://soundcloud.com/uma-you-make-art/pro-hory-nevidim-kameny-pro-kameny-nevidim-hory-koudelkova-papco

Photogallery from the exhibition I Can't See the Rocks Through the Mountains, I Can't See the Mountains Through the Rocks / Fotogalerie z výstavy Pro hory nevidím kameny, pro kameny nevidím hory

Kostka Gallery, Meet Factory, Prague, 2014 / Galerie Kostka, Meet Factory, Praha, 2014 (se Štefanem Papčem / with Štefan Papčo)

Entrance talk / Princip ŠAO

http://vimeo.com/109676663

Fotogalerie Princip ŠAO, Entrance galerie, Praha/Photogallery Principle ŠAO, Entrance Gallery, Prague (s Ondřejem Basjukem / with Ondřej Basjuk)

Pozvánka / Invitation

Pro hory nevidím kameny, pro kameny nevidím hory / I Can't See the Rocks Through the Mountains, I Can't See the Mountains Through the Rocks

Šárka Koudelová, Štefan Papčo

Kostka Gallery, Meet Factory, Prague

6/11 - 28/11/14

 Ještě stále s důvěrou saháte po kurátorském textu k výstavě? Nesrozumitelnost současného umění je předmětem článků na nejrůznějších úrovních, tématem přednášek a konferencí, sborníků, odborných knih i nočních talkshow. Nebývá zdaleka pravidlem, aby text k výstavě divákovi učinil viděné srozumitelným. Ale ať už jde ve vašem případě o rituál, zvyk, zálibu v bizarnostech nebo zkrátka touhu po všech dostupných informacích a proprietách, je zjevné, že tentokrát není třeba textem dokreslovat obraz. Příčina nesrozumitelnosti umění dlí mimo jiné v tom, že se toto, podobně jako jiné obory, vyvíjí (mění) rychleji, než stíhá nezainteresovaná veřejnost sledovat, umělci svévolně překračují hranice s jinými obory a výsledky stále vydávají za umění. Z této perspektivy se výstava Přes hory nevidím kameny, přes kameny nevidím hory jeví jako skvělý galerijní tah. V Kostce řečeno: sběratelka minerálů a horolezec! To jsou přeci lidé jako my, s normálními zálibami

V lavinovém závalu uměleckých póz a výtvarných konstruktů divácky toužíme po autenticitě. Po příbězích. Svědectví. Fascinaci. Jsme fascinováni, je-li někdo fascinován tak, že dokáže v závislosti na té fascinaci výrazně měnit svůj život. V honu na autenticitu umění se vrací modernistická potřeba žít (své) umění. Propadnout svému hobby. Je to tedy umělcův mimoumělecký zájem, který pro diváka zachraňuje (potvrzuje) umění?

 Od kolika kamenů začíná hora? mohli bychom parafrázovat otázku Mariana Pally k tématu lesa, ale to bychom si naběhli, neboť hora je docela přesně definována relativním vyvýšením nad okolní terén třemi až šesti sty metry. Štefan Papčo (1983) i Šárka Koudelová (1987) tvoří inspirováni hmotou kamene, jen s odlišným měřítkem. Jestliže Papčo doslova vyplní galerii maketou horského štítu, který si metr za metrem svým tělem osahal, Koudelová nás přinutí sklonit se k pečlivým tahům štětce, jimiž osahává pouze drobný úlomek – možná stejně dlouho jako Papčo jeho celek. Výmluvným společným interpretem se přitom stává už právě tento proces, autorský prožitek.

 Štefan Papčo nás konfrontuje s tísní, nasazením i adrenalinem, který sám zakouší na skutečných skalních stěnách. S ním sledujeme osud na skále bivakujícího horolezce, sochy, kterou do nepřístupného terénu autor dopraví na vlastních zádech, nebo obcházíme onu neobhlédnutelnou maketu – instalační řešení nám omezuje výhled podobně jako při horolezeckém výstupu, jsme tísněni fyzicky, ale utlačována je i naše potřeba obzírání, uchopení věci tím, že ji zrakem pojmu, potřeba nadhledu... pro který se stoupá na vrchol. Pro společnou výstavu v galerii Kostka si „přivlastnil“ horolezeckou stěnu, která se nařezána do nepravidelných kusů vrací monumentalitou balvanovitého vršení k podobě své původní předlohy; je horou, ale je také lavinou, nebo aspoň její potenciální hrozbou, zeskutečněním čehosi, co tréninková plocha nenabízela. Instalace nestojí pouze jako přesvědčivá iluze masivu, ale v duchu postmoderní mnohoznačnosti tematizuje také naši hru na hory. Vedle atavistické úcty či romantické touhy i jejich umělé uspokojování prostřednictvím horolezecké (sportovní) stěny. Fakt, že pro sochařskou iluzi hory byla jako ready-made transformována už její dříve realizovaná iluze, akcentuje přes jinak až banální přímost spodní ironickou, humornou linii, vytváří metaforu lidského usilování, které jakkoli fyzicky vykoupené zůstává jednou mačkou v poloze komiky a sebeklamu.

 Šárka Koudelová nás svádí s povrchu dolů, detailním mikroprůzkumem nás nechává nahlížet do struktury minerálu, odhaluje jeho růst, barevné zrání, pohyb neživé (?) hmoty. Ten ji následně slouží jako matrice jiných pohybů, krystalizace událostí, dějů, jevů. Tradičně pojímaná věčnost hor je tu v kontrastu k prchavým pohnutkám a postřehům. V principu zrcadlení získávají oba takto postavené póly také vlastnosti toho druhého – horské štíty, v něž vyvřela a vykrystalizovala hornina, jsou nahodilé prchavé výtvory okamžiků a měnících se nálad, a situace na tramvajové zastávce viděná koutkem oka, nebo trapnost surrealistických děl jako aktuální téma rozhovoru nabývají na monumentální věčnosti, stávají se pevnou součástí struktury, která „nás všechny přežije“, nebo lépe, v jejímž rastru žijeme. Statické se děje a děj je možno nahlížet jako pevnou strukturu. V této jedinosti hmoty a významové vyprázdněnosti center jako by se ozývalo něco z východního myšlení, jak jej přepisuje například Roland Barthes v Říši znaků: „Od horských svahů po zákoutí v nějaké čtvrti je tady všechno bydlištěm (...) to místo má jako jedinou hranici svůj koberec živých pocitů, zářivých znaků (květin, oken, listí, obrazů, knih); to už není velká souvislá zeď určující prostor, je to přímo abstrakce částí pohledu (různých „pohledů“), které mě lemují (...) zahrada je nerostná tapiserie nepatrných těles (kamenů, stop hrábí v písku), veřejné místo je sled okamžitých událostí (...).“

 Výstava je utvářena ve filozofickém rámci doplňujících se kontrastů. Uhrančivá monumentalita sochařského gesta s obsesivně precizními detaily mnohaměsíčního malířského záznamu. Přímost tohoto spojení a narativní řešení instalace, v níž je divák prostorem veden, překvapován, v dobrém slova smyslu omezován a nucen stavět se do různých perspektiv, nabízejí, nebojím se říci, diváckou atraktivitu i v případě, že se divák nepromění ve čtenáře dalších pater speleologických a horolezeckých dobrodružství.
/Petr Kovář, 2014/

Pozvánka / Invitation

GEN 2:7-18, Karlin studios, Prague
CZ/
Umělci: Dominik Gajarský (CZ), Jakub Jurásek (CZ), Tadeáš Kotrba (CZ), Šárka Koudelová (CZ), Michaela Mildorfová (CZ), Tamara Moyzes (SK/CZ), Michal Ormandik (CZ), Eugenio Percossi (IT/CZ), Vojtěch Pollák (CZ), Roman Štětina (CZ), Mark Ther (CZ), Jiří Thýn (CZ), Yan Tomaszewski (PL/FR), Shlomi Yaffe (ISR/CZ)

Kurátoři: Caroline Krzyszton, Eugenio Percossi

Bůh stvořil Zahradu rajskou a jejím zahradníkem učinil člověka. V lidské představě nemůže být nebe nic jiného než zahrada, místo dokonalé harmonie, kde se rozvíjí tělo i duch. Zahrada je místem, kde se setkává civilizace a příroda, kde člověk dává přírodě řád podle svých potřeb a očekávání. Role zahrady je také důležitá pro proměnu lidské podstaty samotné. Zemědělství přimělo člověka efektivně upustit od nomádství a dovolilo tak rozvoj dnešní civilizace. Na první pohled se to může zdát jako protimluv, avšak není, protože dokonce i tam, kde je lidský život vzdálen fyzickému kontaktu se zahradou, se sounáležitost rychle navrací pokaždé, když jdeme na procházku new yorkským Central parkem, pařížským Bois de Boulogne nebo pražskou Stromovkou. Toto souznění je také symbolicky obnoveno v nákupu organických potravin na farmářských trzích. Vzhledem k tomu, že zahrada nikoho neděsí, je chráněna a chrání a není nebezpečná, agresivní příroda v ní nemá žádné místo: pouze harmonie. Přesto si je racionální člověk dobře vědom toho, že dokonalá harmonie neexistuje, jen nenaplnitelná touha jí dosáhnout. Dokonce i v Ráji měla zahrada naproti (jeho) slibům daleko k dokonalosti: byla v ní zaseta semínka neklidu vyjádřená pocitem osamělosti, pokušením a zakázaným ovocem.
Výstava potrvá do: 30. 11. 2014

EN/
Artists: Dominik Gajarský (CZ), Jakub Jurásek (CZ), Tadeáš Kotrba (CZ), Šárka Koudelová (CZ), Michaela Mildorfová (CZ), Tamara Moyzes (SK/CZ), Michal Ormandik (CZ), Eugenio Percossi (IT/CZ), Vojtěch Pollák (CZ), Roman Štětina (CZ), Mark Ther (CZ), Jiří Thýn (CZ), Yan Tomaszewski (PL/FR), Shlomi Yaffe (ISR/CZ)

Kurátoři: Caroline Krzyszton, Eugenio Percossi

God planted a garden in Eden, where to place man as its gardener. In human vision heaven can be nothing else than a garden, a place of perfect harmony, where to nourish body and spirit. The garden is the meeting point of civilization and nature, where man gives order to nature according to his needs and expectations. The role of the garden is so important to have transformed human essence itself. Agriculture made men effectively abandon nomadism, allowing the development of our civilization today. It looks like a contradiction but it is not, because even where human life is at its farthest away from physical contact with the garden, the empathy is quickly renewed every time we go for a walk in New York´s Central Park, in Paris´ Bois de Boulogne, in Prague´s Stromovka. This empathy is also renewed in the symbolic purchase of organic food or in the farmers´markets. As the garden does not scare anybody, it is protected and protects, it contains nothing dangerous, aggressive nature has no place in it : only harmony. Still, rational man knows well that there is no perfect harmony, just the desire to strive for it, never to be achieved. Even in Eden the garden, despite his promises, was far from perfect: it contained the seeds of unrest expressed as a sense of loneliness, temptations and the forbidden fruit.
Exhibition open until November 30th, 2014

Fotogalerie Hora světla - Galerie KIN jídelna / Photogallery Mountain of Light - KIN jídelna gallery