GEN 2:7-18, Karlin studios, Prague
CZ/
Umělci: Dominik Gajarský (CZ), Jakub
Jurásek (CZ), Tadeáš Kotrba (CZ), Šárka Koudelová (CZ), Michaela
Mildorfová (CZ), Tamara Moyzes (SK/CZ), Michal Ormandik (CZ), Eugenio
Percossi (IT/CZ), Vojtěch Pollák (CZ), Roman Štětina (CZ), Mark Ther
(CZ), Jiří Thýn (CZ), Yan Tomaszewski (PL/FR), Shlomi Yaffe (ISR/CZ)
Kurátoři: Caroline Krzyszton, Eugenio Percossi
Bůh stvořil Zahradu rajskou a jejím zahradníkem učinil člověka. V
lidské představě nemůže být nebe nic jiného než zahrada, místo dokonalé
harmonie, kde se rozvíjí tělo i duch. Zahrada je místem, kde se setkává
civilizace a příroda, kde člověk dává přírodě řád podle svých potřeb a
očekávání. Role zahrady je také důležitá pro proměnu lidské podstaty
samotné. Zemědělství přimělo člověka
efektivně upustit od nomádství a dovolilo tak rozvoj dnešní civilizace.
Na první pohled se to může zdát jako protimluv, avšak není, protože
dokonce i tam, kde je lidský život vzdálen fyzickému kontaktu se
zahradou, se sounáležitost rychle navrací pokaždé, když jdeme na
procházku new yorkským Central parkem, pařížským Bois de Boulogne nebo
pražskou Stromovkou. Toto souznění je také symbolicky obnoveno v nákupu
organických potravin na farmářských trzích. Vzhledem k tomu, že zahrada
nikoho neděsí, je chráněna a chrání a není nebezpečná, agresivní příroda
v ní nemá žádné místo: pouze harmonie. Přesto si je racionální člověk
dobře vědom toho, že dokonalá harmonie neexistuje, jen nenaplnitelná
touha jí dosáhnout. Dokonce i v Ráji měla zahrada naproti (jeho) slibům
daleko k dokonalosti: byla v ní zaseta semínka neklidu vyjádřená pocitem
osamělosti, pokušením a zakázaným ovocem.
Výstava potrvá do: 30. 11. 2014
EN/
Artists:
Dominik Gajarský (CZ), Jakub Jurásek (CZ), Tadeáš Kotrba (CZ), Šárka
Koudelová (CZ), Michaela Mildorfová (CZ), Tamara Moyzes (SK/CZ), Michal
Ormandik (CZ), Eugenio Percossi (IT/CZ), Vojtěch Pollák (CZ), Roman
Štětina (CZ), Mark Ther (CZ), Jiří Thýn (CZ), Yan Tomaszewski (PL/FR),
Shlomi Yaffe (ISR/CZ)
Kurátoři: Caroline Krzyszton, Eugenio Percossi
God planted a garden in Eden, where to place man as its gardener. In
human vision heaven can be nothing else than a garden, a place of
perfect harmony, where to nourish body and spirit. The garden is the
meeting point of civilization and nature, where man gives order to
nature according to his needs and expectations. The role of the garden
is so important to have transformed human essence itself. Agriculture
made men effectively abandon nomadism, allowing the development of our
civilization today. It looks like a contradiction but it is not, because
even where human life is at its farthest away from physical contact
with the garden, the empathy is quickly renewed every time we go for a
walk in New York´s Central Park, in Paris´ Bois de Boulogne, in Prague´s
Stromovka. This empathy is also renewed in the symbolic purchase of
organic food or in the farmers´markets. As the garden does not scare
anybody, it is protected and protects, it contains nothing dangerous,
aggressive nature has no place in it : only harmony. Still, rational man
knows well that there is no perfect harmony, just the desire to strive
for it, never to be achieved. Even in Eden the garden, despite his
promises, was far from perfect: it contained the seeds of unrest
expressed as a sense of loneliness, temptations and the forbidden fruit.
Exhibition open until November 30th, 2014
středa 29. října 2014
neděle 12. října 2014
sobota 4. října 2014
čtvrtek 2. října 2014
pondělí 29. září 2014
Pozvánka / Invitation
ŠÁRKA KOUDELOVÁ A ONDŘEJ BASJUK:
PRINCIP ŠAO
Entrance Gallery, Oranžerie Břevnovského kláštera, Markétská 28/1, Praha 6 Břevnov
25. 9. - 19. 10. 2014
Výstava Princip ŠAO nepřímo
problematizuje klasické situační klišé z uměleckého světa. Soužití a
spolupráce dvou umělců je stále se opakujícím tématem od historie po současnost
a tradičně je považováno za nebezpečné.
Kde hledat hranice, jestliže totožné
zájmy a pra – zážitky determinují tvorbu obou autorů? Jak rozhodnout spory o
teritorium či prvenství? Lze celou situaci využít jako „urychlovač“ a hnací
motor pro oba zúčastněné?
Dá se říci, že neustále hrozí nebezpečí
vědomého i nevědomého přejímání vyjadřovacích a tématických prvků i názorů na
umění obecně.
V tomto případě však nejde o zmíněný
obecný problém. Potkali jsme se již se silným a hlavně velmi podobným názorem.
Vlastně prvotní umělecká shoda předcházela samotnému porozumění ve vztahu dvou
lidí. Tato zdánlivá výhoda, však vyúsťuje ve vzájemné podezřívání, že není
možné abychom si to mohli myslet stejně. Proto provádíme i mnoho pokusů. Např.
nezávisle na sobě jdeme každý s vlastním fotoaparátem na prohlídku jeskyní.
Každý fotí to co ho nejvíce zaujme. Při prohlížení snímků, však dochází
opětovně ke shodě, přesné téměř na centimetry. Destruktivní vzájemná podpora
v zakládání a udržování nákladných sbírek se snoubí s velkou chutí
ihned porozumět problému toho druhého, a stát se druhým odborníkem/ sparing
partnerem.
Výstava je rozdělena do dvou částí.
Přední část tvoří skládací stolek, je pokryt jak miniaturními díly, tak hlavně
přenesením osobních zdrojů. Ty ačkoliv se mohou na první pohled zdát rozdílné,
v základu jsou často identické.
V druhé části jsou vystaveny
menší obrazy obou autorů. Pokud si divák pozorně soustředil v sektoru
zdrojů, je pro něj pak již snadné jednotlivé kusy rozkódovat i bez popisek.
Jediný velký obraz je společnou malbou obou autorů. Výstava tak vyúsťuje
v experiment, jestli jsme schopni potlačit ego při dokončení motivu, a
jestli je symbióza natolik silná, že obraz
nabude potřebných kvalit.
neděle 7. září 2014
Pozvánka / Invitation
Pozvánka na vernisáž - Hora světla
Galerie KIN jídelna
Vernisáž 10. 9. 2014 od 18.00 do 20.00
11. 9. 2014 - 1. 11. 2014
Název jednomu z nejslavnějších
diamantů na světě dal v roce 1739 podle legendy dobyvatel šáh Nádir z Persie,
když při jeho spatření zvolal: „Koh-i-noor!“, česky „Hora světla“. Jak napovídá
název, práce Šárky Koudelové se často vědomě pohybují na tenké hranici
nebezpečné terminologie – prvním dojmem může být obava z patosu, kterou
střídá popisný přepis slovní definice. Práce s tímto kontextem je ale
právě naopak oživujícím momentem autorčina uvažování.
Myšlenkové pozadí celé situace tedy výrazně
nahrává dlouhodobému zájmu Šárky Koudelové o minerály, krystalické struktury a
fyzikální či optické zákony. Výsledná instalace problematizuje dnes tolik
skloňovaný „přesah malby“ a sice prezentuje postoj autorky k pomyslné existenci,
či tentokrát spíše neexistenci hranice mezi objektem a obrazem. Přirozené nařasení
plátna - draperie, nenáhodně tvarově usměrněné do požadované podoby, snadno
evokuje tvarosloví hory. Základem jeho morfologie jsou tři písmena
symbolizující název diamantu, celé fabriky i galerie. Malířské pojednání jejího
povrchu je zhmotněním rozloženého světelného spektra, klouzajícím po zvlněném
materiálu a podléhajícím jeho formám. Instalace zároveň počítá se spektrem
možností divákovy pozice a nabízí pohled z „pozorovatelny“ na protilehlé straně
jídelny a taktéž poodhaluje svoji základní konstrukci strávníkům i jiným
příchozím.
Instalace vymezená zavěšením
objektu na skoby po původním obrazu přímo reaguje na fyzické podmínky místa i
zvláštní, téměř „oltářní“ kouzlo výdejního okénka.
http://galeriekinjidelna.blogspot.cz/pátek 29. srpna 2014
Pozvánka / Invitation
Pozvánka na výstavu Krystalizace, vernisáž proběhne v sobotu 6. září 2014 od 17hod.
Kurátoři výstavy: Radek Čák a Martin Fišr
Vystavující: Oldřich Bystřický, Martin Fišr, Matyáš Chochola, Dita Klicnarová, Šárka Koudelová, Ondřej Maleček, Matěj Smetana, Jiří Thýn, Lenka Vítková
Výstava potrvá do 8/10/2014.
Galerie města Blanska, Dvorská 2, Blansko
www.galerie.blansko.cz
Kurátoři výstavy: Radek Čák a Martin Fišr
Vystavující: Oldřich Bystřický, Martin Fišr, Matyáš Chochola, Dita Klicnarová, Šárka Koudelová, Ondřej Maleček, Matěj Smetana, Jiří Thýn, Lenka Vítková
Výstava potrvá do 8/10/2014.
Galerie města Blanska, Dvorská 2, Blansko
www.galerie.blansko.cz
neděle 22. června 2014
středa 12. března 2014
čtvrtek 6. března 2014
Pozvánka na happening v Brně / Invitation to the happening in Brno
Společensky prospěšná akce VýTěr je pokusem o spojení profesních drah nadějných výtvarníků a teoretiků. Na vernisáž výstavy teoreticky nazadaných výtvarníků budou pozváni nadšení teoretikové, aby se shledali tváří tvář s umělci a jejich díly. Setkání uzavře vyhlášení dobrovolně sezdaných párů, tzv. Vý+Těrů, které se zavážou k vzájemné spolupráci po jeden rok. V TÝDNU VÝTVARNÉ KULTURY 2015 bude dvojicím poskytnuta galerie pro prezentaci společných úspěchů. Výtvarníci i teoretici jsou vybráni na základě veřejné výzvy.
Happening proběhne 11. března 2014 v 17 h
ve Výstavním prostoru Archivu Masarykovy univerzity, Komenského 2, Brno
pořádají:
Katedra výtvarné výchovy PdF MU a galerie OFF/FORMAT, Marta a Petr Kovářovi
vyter@volny.cz
čtvrtek 20. února 2014
Photogallery from the exhibition The Sole Matter / Fotogalerie z výstavy Jediná hmota
Solo show in artspace Závod 01 with lecure by mineralogist Martin Sýkora / samostatná výstava v prostoru Závod 01 s přednáškou mineraloga Martina Sýkory
neděle 19. ledna 2014
neděle 5. ledna 2014
Pozvánka / Invitation
---Pozvánka na výstavu JEDINÁ HMOTA - Mineralogický pohled na záznam každodenních vjemů z časového hlediska délky trvání Země
---Invitation to my exhibition THE SOLE MATTER - Mineralogical view on the record of everyday perceptions concerning the lenght of existence of the Earth
FB event: https://www.facebook.com/events/1490866031139227/
http://www.arte3ko.cz/lab/
Metafora „jediné hmoty“
Geologie výzkumné praxe a tvorby Šárky Koudelové
Výtvarné práce Šárky Koudelové vykazují rysy badatelského zájmu, které si žádají přesnost a dodržování metody. Jsou, vedle experimentu s formou, praktikující sebekázní, na jejímž podkladě se, doslova geneticky, odvíjí rozkrývání pojednávaného předmětu a z něho se rodícího tématu. Téma je autorkou nahlíženo „ve vztahu“, jehož vývoj vždy souvisí s postupným zkoumáním věci (proměny toho, co a jak vidím).
Věc se procesem poznání ve své existenci „prohlubuje“, ale i „proměňuje“. Mění své měřítko, svou dimenzi, svou pravdivost i svou poznatelnost. Věc je vyjmuta z lhostejnosti okolí a postavena do centra pozornosti. Ztrácí své staré obrysy, aby získala nové, a po nich další a další v řadě. V jazyce, který toto dílo reflektuje, lze hovořit o pojmu „rozpravy“, ve smyslu „rozkladu“ (v oblasti vědy bychom použily slovo „analýza“). Rozprava probíhá v širokém záběru od vnějšího podrobného popisu předmětu se všemi jeho vnějšími mimikry, přes výzkum vnitřní konstituce věci (princip vnitřního ústrojí, např. krystalizace) až k měřítkovým posunům, které opět souvisí s výzkumnými postupy.
Zkoumám-li nějaký předmět, pak mi dobře poslouží jeho zvětšení (detail). Princip zvětšeniny odhaluje zraku dosud skrytá tajemství fixovaného pohybu, který stojí za modelací předmětu. Hovoří však i cosi o samotném pozorovateli (o jeho zvědavosti), jehož pohled klouže po povrchu věci, nebo se noří do jiné, nevšední dimenze platnosti předmětu.
Každý pozorovatel navazuje proměnlivý vztah s pozorovaným, už proto, že sdílí společný čas. Oba se v tomto čase proměňují. Výsledkem nemůže být absolutní poznání věci nebo absolutní sebepoznání pozorovatele, neboť cesta do hlubiny poznání nemá určitelný rozměr a tedy ani dosažitelný cíl. Výsledek je vždy pouze dílčí. Ale lze z této „cesty“ vytěžit poznání jiného druhu. To, které zpětně „rozkrývá“ trajektorii pohledu v jeho fázích (syntéza zkušenosti). Tyto „racionalizované stopy pozorování“ lze zvěcnit a jako „materiál“ aplikovat na výstavbu něčeho nového či jiného, jinými slovy, jedná se o nalezení metody, jak „tvořit na způsob toho, co vytvořilo kámen“ a o přeložení této metody do volné tvorby a experimentálního zacházení s tvarem a tvarováním.
Byl-li prvotním objektem autorčina pozorování kámen jako do sebe uzavřený a od svého okolí oddělený svébytný předmět-systém, je jeho výsledkem osvobozená metoda „krystalizace“, která, aplikována, vše syntetizuje, propojuje a propůjčuje nejnovějším obrazům Šárky Koudelové autentický výraz geologických vrstev utvářejících se kolem dějových epicenter. Struktura, či spíše textura obrazu vyjevuje skrze sebe samu analogický proces paralelní k běhu, větvení a uzlování myšlenky. Dynamický proces utváření myšlenky je tu geologickou skutečností. V této metaforické skutečnosti se vše zdá být stvořeno z jedné jediné matérie (hmoty), jejíž pouze nepatrnou část v objemu teoreticky předpokládaného času potom prostupuje lidská paměť. Na tuto skutečnost poukazuje i podtitul výstavy: "Mineralogický pohled na záznam každodenních vjemů z časového hlediska délky trvání Země".
Petr Vaňous, leden 2014
---Invitation to my exhibition THE SOLE MATTER - Mineralogical view on the record of everyday perceptions concerning the lenght of existence of the Earth
FB event: https://www.facebook.com/events/1490866031139227/
http://www.arte3ko.cz/lab/
Metafora „jediné hmoty“
Geologie výzkumné praxe a tvorby Šárky Koudelové
Výtvarné práce Šárky Koudelové vykazují rysy badatelského zájmu, které si žádají přesnost a dodržování metody. Jsou, vedle experimentu s formou, praktikující sebekázní, na jejímž podkladě se, doslova geneticky, odvíjí rozkrývání pojednávaného předmětu a z něho se rodícího tématu. Téma je autorkou nahlíženo „ve vztahu“, jehož vývoj vždy souvisí s postupným zkoumáním věci (proměny toho, co a jak vidím).
Věc se procesem poznání ve své existenci „prohlubuje“, ale i „proměňuje“. Mění své měřítko, svou dimenzi, svou pravdivost i svou poznatelnost. Věc je vyjmuta z lhostejnosti okolí a postavena do centra pozornosti. Ztrácí své staré obrysy, aby získala nové, a po nich další a další v řadě. V jazyce, který toto dílo reflektuje, lze hovořit o pojmu „rozpravy“, ve smyslu „rozkladu“ (v oblasti vědy bychom použily slovo „analýza“). Rozprava probíhá v širokém záběru od vnějšího podrobného popisu předmětu se všemi jeho vnějšími mimikry, přes výzkum vnitřní konstituce věci (princip vnitřního ústrojí, např. krystalizace) až k měřítkovým posunům, které opět souvisí s výzkumnými postupy.
Zkoumám-li nějaký předmět, pak mi dobře poslouží jeho zvětšení (detail). Princip zvětšeniny odhaluje zraku dosud skrytá tajemství fixovaného pohybu, který stojí za modelací předmětu. Hovoří však i cosi o samotném pozorovateli (o jeho zvědavosti), jehož pohled klouže po povrchu věci, nebo se noří do jiné, nevšední dimenze platnosti předmětu.
Každý pozorovatel navazuje proměnlivý vztah s pozorovaným, už proto, že sdílí společný čas. Oba se v tomto čase proměňují. Výsledkem nemůže být absolutní poznání věci nebo absolutní sebepoznání pozorovatele, neboť cesta do hlubiny poznání nemá určitelný rozměr a tedy ani dosažitelný cíl. Výsledek je vždy pouze dílčí. Ale lze z této „cesty“ vytěžit poznání jiného druhu. To, které zpětně „rozkrývá“ trajektorii pohledu v jeho fázích (syntéza zkušenosti). Tyto „racionalizované stopy pozorování“ lze zvěcnit a jako „materiál“ aplikovat na výstavbu něčeho nového či jiného, jinými slovy, jedná se o nalezení metody, jak „tvořit na způsob toho, co vytvořilo kámen“ a o přeložení této metody do volné tvorby a experimentálního zacházení s tvarem a tvarováním.
Byl-li prvotním objektem autorčina pozorování kámen jako do sebe uzavřený a od svého okolí oddělený svébytný předmět-systém, je jeho výsledkem osvobozená metoda „krystalizace“, která, aplikována, vše syntetizuje, propojuje a propůjčuje nejnovějším obrazům Šárky Koudelové autentický výraz geologických vrstev utvářejících se kolem dějových epicenter. Struktura, či spíše textura obrazu vyjevuje skrze sebe samu analogický proces paralelní k běhu, větvení a uzlování myšlenky. Dynamický proces utváření myšlenky je tu geologickou skutečností. V této metaforické skutečnosti se vše zdá být stvořeno z jedné jediné matérie (hmoty), jejíž pouze nepatrnou část v objemu teoreticky předpokládaného času potom prostupuje lidská paměť. Na tuto skutečnost poukazuje i podtitul výstavy: "Mineralogický pohled na záznam každodenních vjemů z časového hlediska délky trvání Země".
Petr Vaňous, leden 2014
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)


































